Up Londýn, 25.-28.1.2014 Prev Next Slideshow

 Předcházející foto  Další foto  Index
MIR_2743_napis_crw
MIR_2746_stmp_crw
MIR_2750_crw
Cullinan_Diamond_and_some_of_its_cuts_-_copy
200652414339_MTnew_ceremsym_crownjewels_galleryiii
  200652414258_MTnew_ceremsym_crownjewels_galleryxii.png - Koruna královny Alžběty, královny matky (manželka krále Jiřího VI. (Králova řeč) a matka současné královny  Alžběty II). Byla pro ní zhotovena před korunovací manžela (12. 5. 1937), použila ji pak také při korunovaci dcery (2. 6. 1953) a byla položena na její rakvi při smutečním průvodu po jejím úmrtí (30. 3. 2002, ve 101 letech).  První britská koruna partnera panovníka, pro kterou byla použita platina. V platinovém rámu je uloženo okolo 2 800 diamantů. V čelním kříži je umístěn diamant  Koh-i-nûr , původně umístěný v korunách královen Alexandry a Marie.  Podle legendy by měl pocházet z dolu poblíž někdejšího chrámového města Kollur (dnešní distrikt Guntur v Andhra Pradeši), podle jiných zpráv byl nalezen před čtyřmi tisíci lety v náplavě řeky Godávar. Další pověsti jej v roce 57 př. n.l. připisují do vlastnictví Vikramadityi, rádži z Udždžainu v oblasti Málvy. V málvské pokladnici měl být až do roku 1304, kdy Málvu dobyl a vyplenil vládce dynastie Chaldží (dynastie tureckého původu) a odtud ji měl odnést do Agry. Nejstarší doložená zmínka pochází z roku 1526, kdy jej měl mezi poklady v Agře objevit Humájún, syn Bābura, zakladatele Mughálské říše. Bābur, vládce Kábulu, v bitvě u Pánípatu v roce 1526 porazil posledního dillíského sultána Ibráhima Lódího, čímž se mu otevřela cesta do Dillí a Ágry, budoucích center mughalského impéria, které (asi v různém rozsahu) pokrývalo celý indický subkontinent až do roku 1858. Výraznou a trvalou ránu říši zasadil Nádir Šáh (perský dobyvatel a zakladatel dynastie Afšárovců), který v roce 1739 porazil mughalská vojska, do základu vyplenil Dillí (a zmasakroval zde kolem 110 tisíc obyvatel). Zmocnil se zde mj. "pavího trůnu" (jehož stopa končí po zavraždění šáha jeho vlastními vojsky v roce 1747) a mezi mnoha klenoty si odnesl také Koh-i-nûr. Údajně právě on zvolal slova ve smyslu "učiněná hora světla" , jejichž původní znění jsou dnes jeho názvem. Zmíněnou vraždou Nádir Šáha se Persie rozpadá na nezávislé státy. Ahmad Chán Abdálí, pozdější Ahmad Šáh Durrání toho využil k založení Afghánistánu, jehož se prohlásil králem (hlavním městem stanovil Kandahár a podrobil si ostatní paštúnské kmeny). Ovládl Kábul a Pešávar a i on zaútočil na Mughalskou říši. Později dobyl Paňžáb a obsadil Lahore a nakonec i on opět vyplenil Díllí. Vládu Ahmada Šáha Durráního převzal nejprve jeho syn Timur Šáh Durrání a po něm postupně pět jeho synů (vždy poté, co byl předchozí bratr sesazen, jeden z nich ovšem dvakrát). Jeden z nich, Šujáh Šáh Durrání po svržení v roce 1809 uprchl i s diamantem do Indie a později, zřejmě po roce 1814, jej využil k výměně za svobodu a odevzdal jej maharadžovi Ranjīt Singh (zakladatel Sikhské říše). V roce 1838 se za podpory britských vojsk a maharadži vrátil na afghánský trůn, stalo se tak však v rámci zahájení britské snahy o ovládnutí Afghánistánu - dosazený Šujáh Šáh nahradil emíra Dóst Muhammad Chána, který již navázal vztahy s ruským carem Mikulášem I. Na něj se emír obrátil ve snaze o pomoc se sjednocením znepřátelených stran uvnitř Afghánistánu (ostatní části ovládali jeho příbuzní nebo místní kmenoví náčelníci). Snaha Britů o jeho ovládnutí vyvolala tzv. První anglo-afghánskou válku, která trvala od roku 1839 do roku 1842 a skončila naprostou porážkou Britů (i z celého ustupujícího zbytku armády se údajně vrátil pouze jediný člověk). Diamant vydržel v rukou maharádži do dobytí Paňdžábu Brity v roce 1849. Součástí úmluvy stvrzující okupaci bylo jeho postoupení královně, jakožto osobní iniciativa Lorda Dalhousie, tamního generálního guvernéra. Zorganizoval jeho odevzdání, po dopravení do Anglie v roce 1850, jako dar předaný královně osobně nejmladším synem (Dulīp Singh) lahorského maharádži.  Putování a historie diamantu se tak od té doby opět ustálilo, jen ten Afghánistán ... Údajně měl Koh-i-nûr v surovém stavu a min. ještě v 17. století 793 karátů, poté byl opracován na 186 a nakonec v roce 1852, tedy krátce po dopravení do Británie, na 105,6 karátů (21,6 g).  V pásu pod ním je turecký diamant, který věnoval Sultán Abdul Medjid královně Viktorii v roce 1856 za podporu v Krymské válce.V kříži na vrcholu je křišťálová replika lahorského diamantu, který královně Viktorii v roce 1851 věnovala Východoindická společnost (některé zdroje, vč. wiki hovoří o originálu, web http://www.royalcollection.org.uk/ však uvádí repliku).  Foto: http://www.royal.gov.uk/  
200652414440_MTnew_ceremsym_crownjewels_galleryvi
200652414313_MTnew_ceremsym_crownjewels_galleryi
2006411164834_MTnew_ceremsym_symbols_cullinan
2006411164852_MTnew_ceremsym_symbols_kohinoor
MIR_2760_crw

Koruna královny Alžběty, královny matky (manželka krále Jiřího VI. (Králova řeč) a matka současné královny Alžběty II). Byla pro ní zhotovena před korunovací manžela (12. 5. 1937), použila ji pak také při korunovaci dcery (2. 6. 1953) a byla položena na její rakvi při smutečním průvodu po jejím úmrtí (30. 3. 2002, ve 101 letech).

První britská koruna partnera panovníka, pro kterou byla použita platina. V platinovém rámu je uloženo okolo 2 800 diamantů. V čelním kříži je umístěn diamant Koh-i-nûr, původně umístěný v korunách královen Alexandry a Marie. Podle legendy by měl pocházet z dolu poblíž někdejšího chrámového města Kollur (dnešní distrikt Guntur v Andhra Pradeši), podle jiných zpráv byl nalezen před čtyřmi tisíci lety v náplavě řeky Godávar. Další pověsti jej v roce 57 př. n.l. připisují do vlastnictví Vikramadityi, rádži z Udždžainu v oblasti Málvy. V málvské pokladnici měl být až do roku 1304, kdy Málvu dobyl a vyplenil vládce dynastie Chaldží (dynastie tureckého původu) a odtud ji měl odnést do Agry. Nejstarší doložená zmínka pochází z roku 1526, kdy jej měl mezi poklady v Agře objevit Humájún, syn Bābura, zakladatele Mughálské říše. Bābur, vládce Kábulu, v bitvě u Pánípatu v roce 1526 porazil posledního dillíského sultána Ibráhima Lódího, čímž se mu otevřela cesta do Dillí a Ágry, budoucích center mughalského impéria, které (asi v různém rozsahu) pokrývalo celý indický subkontinent až do roku 1858. Výraznou a trvalou ránu říši zasadil Nádir Šáh (perský dobyvatel a zakladatel dynastie Afšárovců), který v roce 1739 porazil mughalská vojska, do základu vyplenil Dillí (a zmasakroval zde kolem 110 tisíc obyvatel). Zmocnil se zde mj. "pavího trůnu" (jehož stopa končí po zavraždění šáha jeho vlastními vojsky v roce 1747) a mezi mnoha klenoty si odnesl také Koh-i-nûr. Údajně právě on zvolal slova ve smyslu "učiněná hora světla" , jejichž původní znění jsou dnes jeho názvem.
Zmíněnou vraždou Nádir Šáha se Persie rozpadá na nezávislé státy. Ahmad Chán Abdálí, pozdější Ahmad Šáh Durrání toho využil k založení Afghánistánu, jehož se prohlásil králem (hlavním městem stanovil Kandahár a podrobil si ostatní paštúnské kmeny). Ovládl Kábul a Pešávar a i on zaútočil na Mughalskou říši. Později dobyl Paňžáb a obsadil Lahore a nakonec i on opět vyplenil Díllí. Vládu Ahmada Šáha Durráního převzal nejprve jeho syn Timur Šáh Durrání a po něm postupně pět jeho synů (vždy poté, co byl předchozí bratr sesazen, jeden z nich ovšem dvakrát). Jeden z nich, Šujáh Šáh Durrání po svržení v roce 1809 uprchl i s diamantem do Indie a později, zřejmě po roce 1814, jej využil k výměně za svobodu a odevzdal jej maharadžovi Ranjīt Singh (zakladatel Sikhské říše). V roce 1838 se za podpory britských vojsk a maharadži vrátil na afghánský trůn, stalo se tak však v rámci zahájení britské snahy o ovládnutí Afghánistánu - dosazený Šujáh Šáh nahradil emíra Dóst Muhammad Chána, který již navázal vztahy s ruským carem Mikulášem I. Na něj se emír obrátil ve snaze o pomoc se sjednocením znepřátelených stran uvnitř Afghánistánu (ostatní části ovládali jeho příbuzní nebo místní kmenoví náčelníci). Snaha Britů o jeho ovládnutí vyvolala tzv. První anglo-afghánskou válku, která trvala od roku 1839 do roku 1842 a skončila naprostou porážkou Britů (i z celého ustupujícího zbytku armády se údajně vrátil pouze jediný člověk).
Diamant vydržel v rukou maharádži do dobytí Paňdžábu Brity v roce 1849. Součástí úmluvy stvrzující okupaci bylo jeho postoupení královně, jakožto osobní iniciativa Lorda Dalhousie, tamního generálního guvernéra. Zorganizoval jeho odevzdání, po dopravení do Anglie v roce 1850, jako dar předaný královně osobně nejmladším synem (Dulīp Singh) lahorského maharádži.
Putování a historie diamantu se tak od té doby opět ustálilo, jen ten Afghánistán ...
Údajně měl Koh-i-nûr v surovém stavu a min. ještě v 17. století 793 karátů, poté byl opracován na 186 a nakonec v roce 1852, tedy krátce po dopravení do Británie, na 105,6 karátů (21,6 g).

V pásu pod ním je turecký diamant, který věnoval Sultán Abdul Medjid královně Viktorii v roce 1856 za podporu v Krymské válce. V kříži na vrcholu je křišťálová replika lahorského diamantu, který královně Viktorii v roce 1851 věnovala Východoindická společnost (některé zdroje, vč. wiki hovoří o originálu, web http://www.royalcollection.org.uk/ však uvádí repliku).

Foto: http://www.royal.gov.uk/
Download
Počet fotek: 196 | Nápověda